Karel Rudolf 8. Kníže Kinský

29. 11. 1858 – 11. 12. 1919 Vídeň,

do roku 1904 hrabě, kníže až po smrti svého otce – Ferdinand Bonaventura

Koně z chovu či majetku rodiny chlumeckých Kinských 6x vyhráli VP
Magyarád 1897,1900, Sláva 1899, Pohanka 1931, Norma 1937, Nestor 1966 už za ŠPÚ Prešov
Kníže Ferdinand Bonaventura, otec Karla KInského,nechal v roce 1875 postavit velmi vzhledné a hlavně praktické stáje v Heř. Městci
Karel Kinský se poprvé vypravil do vysněné Anglie na přelomu 1877 – 1878, když doprovázel císařovnu Alžbětu (Sisi) při její několikáté honební cestě do ostrovního království

Kinský se vrátil do Anglie na přelomu roku 1881 – 1882, působil zde též, jako atašé navštívil Liverpool a rozhodl se, že koupí Zoedone
V pátek 30. 3. 1883 v Aintree u Liverpoolu se běžel hlavní dostih s deseti koní, vyhrála Zoedone s Kinským, délka trati 4,4 angl. Míle, což je 6.907 metrů
Karel Kinský po dokončení studií práv a vojenské služby v hodnosti nadporučíka vstoupil do diplomatického sboru 1880, mluvil německy, dobře česky, anglicky francouzsky a později i rusky a navíc byl skvělý tanečník
Koncem roku 1886 byl odvolán z Londýna zpět do Vídně a posléze přemístěn do Berlína, vrátil se až v roce1888 jako honorární legační sekretář
V roce 1889 se stěhoval do Paříže
V roce 1894 byl přeložen do Bruselu a později do Drážďan
V roce 1895 byl donucen svou rodinou ke sňatku s Alžbětou hraběnkou Wolff – Mettenichovou a musel se usadit
Od roku 1897 působil jako legační rada ve Vatikánu
V roce 1898 – 1903 působil v Petrohradě na velvyslanectví
Na konci roku 1903 byl jako titulární mimořádný velvyslanec a zplnomocněný ministr přeložen zpět do Paříže, kde řídil velvyslanectví
Po smrti svého otce se Karel stal 8. Knížetem Kinským a zdědil knížecí majorát Choceň a další statky v Heř. Městci, Zlonicích, České Kamenici a Horažďovicích. Byla tak přerušena jeho diplomatická kariera a z tohoto důvodu byl přeložen do disponibility s titulem tajného rady a po dvou letech do klidového stavu.
V roce 1907 mu byl přidělen za jeho služby Řád Zlatého rouna
20. 3. 1909 zemřela, Lily v Egyptském Luxoru na dovolené po Nilu a v sobotu 3. 4. 1909 byla přivezena nabalzamována do Budenic, kde byla 5. 4. pohřbena
Kinský se po smrti své ženy vrátil zpátky do Anglie, kde se setkal s anglickým králem Edwardem VII., který si už plánoval svůj každoroční pobyt v Mariánských Lázních, kde mu nakonec Kinský dělal se svým francouzským buldočkem společníka. Anglický panovník je známý tím, že celkem 9x navštívil Mar.Lázně
Karel Kinský je dodnes mezi myslivci známý tím, že obohatil nádherné lesy v okolí České Kamenice o nový lovný druh – kamzíky
Karel KInský byl od roku 1906 také čestným členem prestižního anglického Jockey Clubu, byl též členem i farncouzkého a prezidentem rakouského Jockey Clubu
V listopadu 1913Karel Kinský přesunul většinu svých dostihových koní z Kingsclere do Bedfordu Cottage v Newmarketu. To už se však zlaá éra dostihového sportublížila ke svému konci
V červnu 1914 zemřela Kinského vzdálená příbuzná, baronkaBertha von Suttnerová, nositelka Nobelovi ceny míru a autorka knihy“ Odzbrojte se!“. Její smrt jakoby symbolicky uzavřela období míru. Následovník trůnu a Kinského osobní přítel František Ferdinand d Este a jeho manželka Sofie byli totiž zavražděni v Sarajevu o týden později. Karel Kinský se ještě naposledy vrátil do Anglie v červenci, aby se zúčastnil jako host dostihů v Goodwoodu. Dlouho však nepobyl, události nabíraly rychlého tempa a tak se musel rychle rozloučit a odjet zase zpátky domů. Tušil, že svět tak jak ho znal, se právě hroutí, ale nevěděl, že se do Anglie už nikdy nevrátí.
Karel Kinský byl člověk velmi kosmopolitního smyšlení a měl přátele po celé Evropě, takže vzplanutí 1. Světové války, která vrhla Velkou Británii a Rakousko-Uhersko na opačné strany konfliktu, bylo pro něj opravdovou osobní tragédií.
Tak jako mnozí starší aristokraté se přihlásil dobrovolně do armády, přestože mu bylo již 56 let. Nemusel, ale považoval to za svojí povinnost, trval však na odvelení na východní frontu. Válka si vybírala svou daň, u Kinského se dostavily vážné zdravotní problémy, a tak se musel vrátit z fronty domů. Porážka Rakouska – Uherska v 1. Světové válce a následující založení nových států obrátilo život Karla Kinského naruby. Přes veškeré osobní a i existenční problémy se také snažil obnovit chov koní v Rakousku.
Kinský se už v dubnu 1918 stal prezidentem dostihového direktoria, kterému se podařilo shromáždit dalších šedesát chovných klisen a stovku dostihových koní. Zachránit Pardubickou parforsní společnost se mu však nepodařilo.
V prosinci roku 1919 kníže Karel ulehl a za jeden a půl dne velmi tiše 10. Prosince umřel.
A tak se uzavřel život Karla 8. Knížete Kinského.
Rodinná hrobka knížecího rodu Kinských se nachází v Budeničkách, uprostřed polí a chmelnic na odlehlém hřbitově u kostela sv. Isidora. Vchod do samotné hrobky stráží vpravo sedící postava ženy v antickém rouše a vlevo truchlící anděl s uhaslou pochodní, věncem a erbem knížat Kinských. A zde odpočívá první zahraniční vítěz nejtěžší steeplechase Velké Národní Karel kníže Kinský.

Zdroj: LIVERPOOLSKÝ TRIUMF KARLA KNÍŽETE KINSKÉHO – KAMILA PECHEROVÁ
Vydavatel Gotthardová Lenka
ISBN 978-80-906933-0-2
Rok vydání 2018

Rodinná hrobka Kinských v Budenicích je klasicistní pohřební kaple šlechtického rodu Kinských z let 1836–1841 (nebo 1837–1842) v katastrálním území obce Jarpice, pod které Budenice spadají. Nachází se v areálu hřbitova za poutním kostelem svatého Isidora Madridského. Ke hřbitovu vede barokní kaštanová alej, která spojuje Zlonice a zámek Budenice v Budeničkách. Hrobka byla v roce 2020 převedena z majetku státu do majetku Kinských a je památkově chráněná.
Kinští koupili Budenice v roce 1748, sousední Zlonice vlastnili už od roku 1721. Impulsem pro výstavbu rodové hrobky na zlonickém panství se stalo úmrtí českého vlastence a rakouského diplomata Rudolfa, 6. knížete Kinského z Vchynic a Tetova (1802–1836), který zemřel v Linci na tyfus ve věku 33 let. Projekt zadala vdova Vilemína Alžběta, rozená Colloredo-Mannsfeldová (1804–1871) a zpracoval ho architekt Heinrich (Jindřich) Koch (1781–1861), který se stal knížecím vrchnostenským stavitelem Kinských a pracoval i na mnohých jiných zakázkách pro Kinské (např. letohrádek Kinských na Smíchově nebo Nový zámek v Kostelci nad Orlicí). Stavba proběhla v letech 1836–1841 nebo 1837–1842 a dohlížel na ni stavitel Antonín Merksbauer. Hrobka byla vysvěcena 12. května 1840. K úpravám kaple došlo v letech 1908–1910.
V roce 1945 byl majetek knížecí větve Kinských zkonfiskován na základě Benešových dekretů a rodina odešla do zahraničí. Bez údržby stavba začala rychle chátrat. V devadesátých letech 20. století (1996–1998) vlastník – Česká republika přistoupil k nejnutnějším opravám, proto do hrobky přestalo zatékat^. V roce 2020 byla hrobka bezúplatně převedena do majetku Františka Kinského z kostelecké větve^. V hrobce se pohřbívá dodnes.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hrobka_Kinských_(Budenice)